Baterie MKB Örlandet 4/507, Norsko

Jednu z nejzajímavějších baterii Atlantického valu MKB Örlandet (známou také jako MKB Ørlandet, nebo dnes Austrått fort) nalezneme na skalnatém kopci, nedaleko města Brekstad, u ústí norského fjordu Trondheimfjorden. Baterie za 2 sv. války byla součást Gruppe Örland 507 (MKB 4/MAA 507) a po válce byla součásti norské pobřežní dělostřelecké brigády Trøndelad. Do města Brekstad se dá dostat autem, zhruba za 30 minut pohodlně trajektem, cca za 150 NOK (červenec 2014). Vrcholu skalnatého kopce dominuje třídělová lodní věž, která byla původně umístěna v roce 1942 na bojem vyřazené lodi „Gneisenau“ a dnes je to jediná dochovaná třídělová věž tohoto druhu na světě. Následně po konci 2. světové války byla zařazená, jako mnoho jiných baterii, do pobřežní dělostřelecké obrany Norska. V roce 1968 byla baterie uzavřena, ale její údržba pokračovala až do roku 1977 a po rekonstrukci v roce 1990, je převedena na obec, se záměrem zpřístupnění veřejnosti. Rokem 1991 je baterii možnost navštívit.

Mapka baterie (zdrama k dostání v pokladně) 1. brána, 2. bet. základy pro Flak, 3. montážní hala, 4. protitank. bet. stěna, 5. zaberaněné kolejnice, 6. vstup do podzemí baterie, 7. R641 H - zbraň L1, 8. R622 H, 9. maskovací zákop, 10. ochranné objekty baterie, 11. vytěžená suť, 12. východ z podz. kasáren, 13. záložní vel. stanoviště, 14. dálkoměr, 15. věž baterie, 16. barák s agregátem, 17. pokladna muzea, 18. kasar. barák - nyní golf

Dole pod kopcem je malé parkoviště, ze kterého je možno se vydat směrem na vrchol k dělové věži, nebo kdo má rád přírodu, je zde možnost navštívit přírodní rezervaci, případně zahrát si golf na nedalekém golfovém hřišti.Po průchodu branou (1), mineme po pravé straně 6 betonových základů (2), na kterých měla stát dřevěná plošina pro 20mm protiletadlový kanón, kousek dále po levé straně mineme montážní halu (3), která sloužila pro sestavení a různé montáže baterie, kromě toho sloužila také jako místo pro zábavu, zde sloužících německých vojáků. Když se vydáme dále, tak nás po levé straně zaujme 100 m  železobetonová zeď (4), která je uvnitř, ještě navíc, vyztužená kolejnicemi a která měla zamezit útočníkům ve přístupu tanky nebo jinými vozidly do prostoru baterie. Samotnou cestu chrání také několik železných kolejnic (5), které jsou zapuštěny do přístupové cesty, a v případě ohrožení bylo možno kolejnicemi zaberanit celou cestu. Dále následuje křižovatka, která odbočuje vpravo a cesta nás dovede ke vstupu do podzemí samotné baterie (6). Před samotným vstupem je vystaveno dělo a řada dalších exponátu. Vstupy do podzemí se zde dělí na dva vchody. V pravém vchodě byl umístěn muniční sklad a levý vchod sloužil jako vstup pro posádku baterie a také do samotného děla. Munice pro děla, zde byla dopravování vozíky po úzkokolejce v betonové podlaze, podobně jako ve tvrzích našeho opevnění. Pokud se vrátíme zpět na cestu vedoucí k dělové věži, neujde našemu oku německý Regelbau H631 (7), kterých chránil hlavní přístupovou cestu k baterii a kde je umístěná spouštěcí pancéřová oponka a za ní se nalézá 4,7 cm protitankový kanón Škoda, který byl před několika léty renovován KVH Náchod do původní podoby. Po válce byl tento objekt používán v rámci cvičení norskou armádou. Kousek výše naproti objektu s kanónem L1 se nachází objekt Regelbau H622 (8), pro 20 vojáků. Po válce byl používán, při cvičení protivzdušné obrany, jako velitelské stanoviště. Kousek za objektem se nachází krytý zákop (9), který měl s řadou několika objektů (10) chránit a znemožnit přístup z jižní strany kopce. Přístup z jižní strany také chránila vytěžená suť ze stavby baterie, tvořena velkými balvany (11), která byla, dle tištěného průvodce, sypaná válečnými zajatci při stavbě ve velmi velkém sklonu/úhlu, aby to pro případného útočníka bylo velmi obtížné se sem dostat. Pokud dále pokračujeme cestičkou po obvodu kopce, narazíme na vybetonovaný východ z  podzemích kasáren (12), který je zalomený, chráněny střílnou a pancéřovými dveřmi. Za nimi by se měla nacházet ubikace posádky pro 300 vojáků, kuchyně, WC, umývárny, jídelna atd. Po několika dalších metrech narazíme v kopci na vybetonované záložní velitelské stanoviště (13), které sloužilo jako rezerva, v případě přerušení telefonického spojení s hlavním velitelským stanovištěm, které leží asi 2 km dále od pevnosti, v místě zvaném Lerberen.

Když vylezeme po chodníčku a několika schodech nahoru k samotnému dělu, tak vlevo nás zaujme kupole hlavního dálkoměru (14), která zde byla přemístěna z hlavního velitelského stanoviště v Lerberen, kde byla namontována na německém objektu Regelbau S446 (v celém Norsku jsou jen dva). S dálkoměrem a hlavním velitelským stanovištěm bylo telefonickými linkami propojeno několik dalších pozorovatelen s dálkoměry, které byly umístěny v pevnostech Agdenes, Kråkvåg, Nes a Tarva. Z nich se sbírala různá data, jako vzdálenost, rychlost a směr větru, tlak, teplota, rotace země a následně podle těchto dat bylo vypočítáno nastavení hlavní zbraně. Na těchto dálkoměrech sloužili vojáci, kteří byli pečlivě vybírání a kteří měli dobře vyvinutou schopnost vnímaní hloubky. Museli spát alespoň 8 hodin, nesměli pít alkohol ani kouřit tabák, měli stravu, která byla speciálně bohatá na vitamíny, které podporují zrak.

Třídělová věž C (15) baterie MKB Örlandet se původně nacházela, jak je v úvodu napsáno, spolu s dalšími dvěma věžemi (A, B) na poškozeném německém křižníku „Gneisenau“, který byl v roce 1942 bombardován britskými bombardéry. Následně bylo rozhodnuto, že od opravy křižníku bude upuštěno a dělové věže najdou své využití na souši, jako samostatné zbraně. Jedna věž byla umístěna, v rámci Atlantického valu do pevnosti MKB Fjell , nedaleko Bergenu, zbývající 3 děla z poškozené věže byly umístěny jakou samostatné kanóny do věží v rámci pevnosti MKB Rozenburg, v oblasti Hoek van Holland, při vjezdu do přístavu Rotterdam a poslední zadní věž byla umístěná u ústí norského fjordu Trondheimfjorden. Děla baterie Örlandet byla vyrobena v roce 1934 německou společnosti Krupp, mají ráži 28,3 cm, délka jedné hlavně je 15,42 m, každá hlaveň má váhu přibližně 53,2 tun, doba výstřelu se zde pohybuje 3 výstřely za minutu, rychlost otáčení věže je 890 m/s, rozsah otáčení je 360 stupňů, úhel náklonu/deprese hlavní je +40 stupňů a -8 stupňů a celá konstrukce 5ti patrové věže, která je zapuštěna do kopce, váží skoro 800 tun. Granáty do těchto děl mají přibližnou hmotnost 330 kg a maximálně dostřel přibližně 42,6 km. Kromě této baterie, přístup do Trondheimfjorden chránily i pobřežní pevnosti Hovde, Hoøya (HKB 18/975), Storfosna (HKB 19/975) a Tarva (MKB1/507 Husöen). Věž obsluhovalo 10 důstojníků a 107 řadových vojáků. Věž jako taková byla připravená k použití v roce 1943 a následně v srpnu 1943 se konala zkušební střelba. Pevnost nebyla do konce války nikdy v boji použita a po válce byla převzata norskou armádou a zařazena do obrany Norska, jako celá řada jiných pevností. Další test střelby baterie se konal 2. 10. 1945 za účasti německé posádky, norských a anglických pozorovatelů. V pozdním létě roku 1948 byla pevnost vybavena ještě dalšími 8,8 cm děly, které byly umístěný uvnitř prostoru baterie. Naposled bylo z baterie vystřeleno v roce 1953 s hodnocením, jako uspokojivé.

Další věc, která nás zaujme vedle dálkoměru a dělové věže (15), je kopule s německým světlometem a baráčkem vedle, kde se nachází agregát (16). Světlomet má průměr 150 cm a výkon 16kW. Rozsah světla byl za příznivých podmínek až 22 km a zároveň ve spojení s několika dalšími světlomety z jiných pevnosti, byl používán na detekci námořních a leteckých cílů. Světlomet bylo možno také přesunout v rámci potřeby na speciálním podvozku. Obsluhu světlometu a agregátu tvořilo obvykle 6 mužů. Světlomet, který se zde nachází od roku 1994, byl původně umístěn na Hovdetåa. Číslo 17 na mapce je budova, kde je možnost koupit vstupenky, zakoupit nějaké ty suvenýry, případně informační brožury (vše je většinou v norštině a ceny, jsou poměrně dost vysoké) a následně se vydat do podzemí a do dělové věže s průvodcem. Cena prohlídky v červenci 2014 byla 100 NOK a je to asi tak na 60 minut, rozhodně prohlídku doporučuji, průvodce dovede bez problému mluvit německy a anglicky. Pokud člověk dorazí do areálu pevnosti po zavírací době, jako já, není žádný problém si vše v klidu volně projít a nafotit si to bez lidí. Číslo 18 na mapce je původní zachovalá budova kasáren tábora a dnes slouží pro různé společenské a kulturní akce. Je také používaná jako klubový prostor pro místní golfový klub.

Jako malý bonus na závěr jsem si natočil dvě krátké videa:

Použité zdroje:
– no.wikipedia.org/wiki/Austr%C3%A5tt_fort
– www.bunkersite.com
– www.kystfort.com
– tištěná mapka s norskými popisky, volně k dostání na baterii Örlandet
– norská informační brožurka, volně k dostání na baterii Örlandet
– vlastní poznatky, foto a video z návštěvy, červenec 2014
– zvláštní poděkování Ondřej Filip – zapisnik.fortif.net