Baterie Møvik-Vara, Norsko

„Baterie Møvik-Vara“ se nachází jižně, nedaleko města Kristiansand a v současnosti, zde nalezneme druhé největší dělo na světě, které kdy bylo namontováno na pevnině. Podle informační brožurky, kterou jsem dostal je plně funkční. Důvod, proč jsou tady tyto obrovské děla (plánovaně 4 x 38 cm) umístěny je ten, že během německé okupace Norska a Dánska, v roce 1940 Němci potřebovali hlídat lodní/námořní trasy přes Skagerrak (prostor mezi Norskem a Dánskem). A právě v tomto místě, je to nejkratší vzdálenost, mezi Møvikem v Norsku a Hanstholmem v Dánsku, zhruba 116 km.

Stavba „Baterie Møvik“ byla zahájena na jaře roku 1941. V počáteční fázi, zde pracovalo na 1400 lidí, z toho bylo 750 Norů, 350 Dánů a 300 Němců. Od počátku roku 1943, zde bylo také 200 ruských zajatců, kteří tady nakonec zůstali až do konce války, v roce 1945.

Během výstavby a dokončovacích pracích byla „Baterie Vara“, tvořena 600člennou posádkou Němců. Vzhledem k tomu, že „Baterii Vara“ tvořily námořní dělostřelecké baterie, bylo tomu uzpůsobeno i složení posádky. Konkrétně, větší část (450 vojáků) tvořili vojáci námořního dělostřelectva, zatímco zbývajících 150 vojáků zajišťovalo blízkou obranu.

14. 3. 1942 proběhla zkušební střelba z děl číslo 2 a 3, a v listopadu téhož roku také z děla č. 4, přičemž točnice a zázemí pro dělo č. 1 bylo připraveno, ovšem samotné dělo v té době ještě nebylo dodáno. To nebylo až do léta roku 1944, kdy stavební práce na dělu č. 1 začaly znovu. Během 10 týdnu byla nad točnici a zázemím pro samotné dělo, postavena obrovská betonová kasemata se 4,5 m silným stropem a 3,8 m silnými zdmi. Po dokončení začal proces doručování jednotlivých části děla.

Na začátku roku 1945 byly již všechny části na svém místě, s výjimkou hlavně, která byla nejtěžší částí děla č. 1. Samotná hlaveň byla 19,76 m dlouhá a vážila 110 tun. V únoru 1945 je hlaveň poslaná z Německa na lodi „Porto Alegre“, ale v noci na 22. února, je loď nakonec potopena v dánském průlivu Kattegat britským leteckým útokem a hlaveň na místo určení, již nikdy nedorazí.

Kromě hlavních děl, „Baterii Vara“ tvořilo dalších 16 menší zbraní, stejně jako nespočet bunkrů, obraných postavení, tunelů, kasáren a 2,6 km železnice pro dopravu munice ze dvou velkých skladů, které jsou umístěné 1 km za děly. Název „Baterie Vara“ vznikl tak, že jde o pojmenování podle jednoho hlavního německého inženýra, který byl zabit na moři, cestou k jednomu z Normanských ostrovů, v roce 1941.

Po válce, byla baterie v létech 1946 – 1957 zařazena do norské pobřežní obrany a v roce 1962 děla číslo 3 a 4, jakožto i stávající části děla č. 1, byly rozebrány do šrotu. Naštěstí dělo č. 2 bylo zachráněno a dnes je jediné dochované dělo tohoto typu.

Munice se do těchto děl se skládala ze 3 částí: první byl projektil 170 cm dlouhý a vážící 800 kg, potom následovala náplň s 97,75 kg výbušnin, a pak náboj s 114,25 kg výbušnin.

Volně přeloženo z webu www.kanonmuseet.no