Podzemní kryt Folimanka vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, v době takzvané „studené války“. Byl budován a následně veden v režimu přísně tajné.
Jedná se o štolový typ krytu 3. třídy odolnosti (odolnost proti přetlaku v čele rázové vlny 0,2MPa). Je umístěn zhruba 20 metrů pod zemí a jeho konstrukce je tvořena betonovými bloky. Jednalo se o suchý kryt až zhruba do roku 1967, kdy došlo k odstřelování stráně nad krytem kvůli stavbě Nuselského mostu. Kryt nebyl funkčně poškozen, ale od té doby je vlhký.
V krytu je několik studen, dvě toalety, asanační místnost, ošetřovna, dvě kyslíkárny, tři filtroventilační jednotky, dvě prachové komory, dvě provizorní márnice, spojovatelna a strojovna. V energetickém centru je umístěn tříválcový 32 kW dieselový agregát z roku 1955, který v případě potřeby zajišťuje osvětlení, vodu, elektřinu a vzduchotechniku. Kryt má pancéřové dveře, jeden hlavní vchod, dva nouzové východy, několik nouzových výlezů do kopule a pozorovatelnu.
Rozloha bunkru je 1.332 m2 a je největším krytem v Praze 2. Kapacita krytu je 1.260 ukrývaných osob, které by v případě potřeby mohly v krytu přežít po dobu 72 hodin. Kryt je v dobrém technickém stavu, vytápěný, větraný (kvůli vlhkosti) a v případě nebezpečí může okamžitě sloužit svému původnímu účelu.
Nedávno jsem opět jel do Prahy, kvůli jinému účelu a tak mne napadlo, že zkusím napsat mail jestli by se nedal kryt náhodou mimořádně otevřít. Po pár vyměněných oboustranných mailech jsme se domluvili na konkrétním dni a čase. Návštěva to byla velmi příjemná a kryt mne také velice pozitivně překvapil, včetně zachovalostí pár maličkostí, které jsem viděl.
Také došlo na dotaz, mnou dříve, na dva uváděné objekty „vrata“ a „střílna u vchodu“, dle vyjádření nemají s krytem Folimanka nic společného, přesto si je zde dovolím nechat. Jejich účel se zatím nepodařil zjistit, nějaké teorie existují, ale nehodlám je tu psát.
Zdroje:
– web krytu Folimanka
– poděkování za umožnění návštěvy J.E.H.
– vlastní archív
