Stanoviště velitele, úsek MO

Se vznikajícími Hraničářskými pluky, byl postupně řešen účinný způsob velení, který předpokládal vhodné rozmístění velitelských stanovišť, podle jednotlivých rot, na úseku MO nacházející se v týlu za opevněnou linii. Koncem prvního pololetí roku 1937 rozhodlo ŘOP, postavit co nejdříve kuchyňské baráky (kde se v době míru připravovala teplá strava, pro osádky opevnění) společně také jako mírová stanoviště velitelů rot; dále bylo v plánu také postavit bojová stanoviště velitelů rot (ale kvůli známe situaci v roce 1938 se již nestihly) a dále betonových krytů pro raněné, v míru využívané jako skladiště.

Stanoviště velitele tvořil dřevěný barák na betonových základech, který byl obvykle podsklepen, ale neplatilo to ve všech případech. Barák byl rozdělen na dvě samostatné části, kdy jedním vchodem se vstupovalo, přes místnost písaře do místnosti pro velitele roty. Druhým vstupem se dalo dostat do místnosti, která sloužila jako kuchyně se sporokrby Groyer-Hofman a také přes poklop do sklepa. Sklepní prostor je rozdělen na dvě části, kdy v jedné se uvádí skladiště brambor a ve druhé skladiště kyselého zelí, čerstvé zeleniny a hlávkového zelí.

Podle podkladů nelezených v archívu se uvádí, že se v těchto barácích svítilo petrolejovými lampami a při přejímce měly několik závad, které však byly později odstraněny. Také nedaleko, dnes již jen základů těchto baráků, můžeme nalézt menší betonovou čtvercovou stavbu, která sloužila jako septik, na kterém se nacházely dvě latríny.

Jednotlivé stanoviště velitele byly napojené, stejně jako objekty těžkého a stálého lehkého opevnění na kabelovou síť, jejichž objekt je vždy nedaleko.

Tento článek nemá v úmyslu řešit pravděpodobné teorie, co by, kdy by a uvádět smyšlené varianty, ale vždy vycházet z toho, co se mi podařilo v terénu a archívu nalézt. Také není detailně a podrobně napsán, více se k této problematice dá nalézt v knihách.

Přehled dochovaných a nalezených pozůstatků Stanovišť velitele, úseku MO:

Stanoviště velitele 2. roty
Jedná se o nejzachovalejší SV na úseku Mor. Ostrava, které stojí nedaleko východního okraje Černého lesa u Antošovic, kousek od dálnice D1. Nacházejí se zde velmi dobře zachovalé a očištěné betonové základy, dále je možnost se podívat do sklepa, které slouží bohužel jako smetiště a také se nedaleko nachází základy betonového septiku. Napojení na kabelovou síť bylo v tomto případě řešeno, na dnes již zasypanou kabelovou komoru 1221, typu B.

Stanoviště velitele 3. roty
Nachází se v hloubi také Černého lesa, nedaleko křižovatky lesních cest. Do dnešních dnů se však zachovaly dosti rozbité základy, které jsou částečně zatopené. Celý prostor SV obklopují náletové stromy a různé křoviny. Napojení na kabelovou síť bylo v tomto případě řešeno, na kabelovou komoru 1521, typu B.

Stanoviště velitele 4. roty
Základy tohoto SV se nacházejí v roklince, v lesíku, jižně pod MO-S 15. Dochovala se jen betonová deska. Podsklepení je dosti zasypané všelijakým botelem, který tam natahali lidé. Napojení na kabelovou síť bylo v tomto případě řešeno, na kabelovou komoru 1721, typu B, kterou se mi podařilo nalézt až s pomocí kolegů detektorem kovů.

Stanoviště velitele 5. roty
Mělo by se nacházet nedaleko potoka Jasénka, v obci Darkovičky. Na místě, které jsem podle plánu a kat. map spočetl, se nacházejí jakési bet. prvky, ale jestli patřily SV není známo. Napojení na kabelovou síť bylo v tomto případě řešeno, kabelovou komorou 2221, typu B, která se nachází v plotu mezi dvěma soukromými pozemky.

Stanoviště velitele 6. roty
Nachází se na okraji lesa Bor, nedaleko bývalé hájovny. Dnes, lze nalézt jen hrubé základy, které jsou zároveň s rovným terénem. Napojení na kabelovou síť, bylo v tomto případě řešeno, na kabelovou komoru 2422, typu B.

Stanoviště velitele 7. roty
Přesnější pozici tohoto SV se nepodařilo najít, ani přes zákres v katastrální mapě. Podle knih p. Durčáka, by se měla nacházet 200 metrů od kabelové komory 2423, typu B, na kterou byla napojena, vedle cesty Kozmice – Darkovičky. Místo jsem několikrát během let prohledával, měřil a bohužel bezvýsledně. Jediné, co víme a jsou k tomu podklady, že postaveno a předáno bylo.

Použité zdroje:
– VÚA Praha, fond ŽSV
– vlastní poznatky z průzkumu v terénu
– J. Durčák: Opevňování Ostravska v letech 1935 až 1938
– Ing. M. Rucki, J. Durčák, M. Hejda, L. Rybenský, V. Konečný, KVH Bohumín: Opevnění IV. sboru, část 2. : Bohumínský stavební podúsek