původní text autora pro občasník Krásná Ostrava 1/2021, který vyšel v březnu 2021, později byl upraven, po vzájemné dohodě, editorem. Je to psané stylem pro obyčejného čtenáře, nic odborně – to lze dohledat jinde, třeba někdy vyjde kniha.
Tak jako je spojená s Ostravou historie hornictví, těžkého průmyslu, existuje i jedna méně známa část a to je československé opevnění. Obecně bylo Ostravsko za první republiky považované za jednu z nejdůležitějších průmyslových části ČSR a proto zde v roce 1935 byla zahájena výstavba prvních betonových pevností, které měly za úkol zdržet a případně odrazit prvotní útok nepřítele, jak to později dopadlo je celkem známé.
Tento článek nemá za úkol popisovat bunkry, překážky, zbraně, pancíře, to lze nalézt v desítkách knih, které vyšly s touto tématikou, ale jednu méně známou věc, o to dosti důležitou a často opomíjenou. A to jsou kabelové komory (dále jen KK) a kabelové studny (dále jen KS), které jsou v hojném počtu rozeseté na území města Ostravy, případně v nejbližším okolí a táhnou se až za Opavu. Při plném dokončení výstavby, by se mělo jednat cca o 170 železobetonových objektů (pokud hovoříme o úseku Moravská Ostrava a Opava), bohužel rok 1938 rozhodl jinak. Tyto objekty sloužily pro telefonické spojení (pomocí několika linek) velitelských stanovišť a štábů mezi jednotlivými sruby a dělostřeleckými tvrzemi, jakožto i mezi jednotlivými sruby v pevnostní linii mezi sebou. V těchto stavbách, zjednodušeně opevněných ústřednách, byly zakončované telefonní kabely, které byly dále napojené na další technické zařízení, jako kabelové spojky, svorkovnice, přepojovače apod. Kabelové objekty byly stavěné výhradně v úrovni terénu a této skutečnosti musela odpovídat i dostatečná ochrana vůči vodě a zemní vlhkosti, jelikož zařízení uvnitř muselo být v naprosto suchém prostředí.
Kabelová síť je konstruována tak, že ve vzdálenosti zhruba 0,5 km až 2,5 km za sruby těžkého opevnění, se táhne téměř rovnoběžně I. příčka kabelových objektů a od ní dále ve vzdálenosti 2,5 km až 5 km se táhne II. příčka. Po určitých vzdálenostech se tyto dvě linie příček propojovaly, tzv. spojovacími osami. Kabelovými objekty byly mezi sebou nejčastěji spojeny přímým vedením kabelu, avšak bylo využíváno celé řady místních terénních podmínek: tažení kabelů v údolích, podél cest, pod vodou, pod cestou, i v bažině apod. Dá se říci, aby kabelová trasa byla, co nejvíce chráněna a také dobře dostupná v případě opravy vedení. Zajímavostí je, že když se objekty zaměří v terénu GPS a následně zanesou do elektronické mapy, můžeme se setkat se zvláštním jevem, kdy vidíme v naprosté přímce 5-6 kabelových objektů v prostoru 6 km, za sebou. Přitom, jsou mezi jednotlivými objekty velice strmé rokle.
Hloubka kladení kabelu do země se pohybuje obecně ve vzdálenosti 300 m od objektů opevnění do 3 m, v méně ohrožených úsecích stačí hloubka 2 m a v bezpečných úsecích 1 m. Kabel se pokládal do předem, většinou ručně vyhloubených rýh vlnovitě do pískového lože, zakrytý cihlami a následně zásypem hlíny. Vedený kabel se před jednotlivým kabelovým objektem stočil a byl vyveden jedním ze čtyř prostupů, který byl následně ucpán a utěsněn do kabelové místnosti a následně zapojen.
Kabelové trasy se v terénu vyznačovaly železobetonovými patníky, které byly popsány barvou a systematicky číslovány a označeny. Později se na kabelových patnících objevují i vysekaná písmena, na Ostravsku konkrétně „M“.
Některé kabelové objekty mají i své odvodnění a to dokonce až 94 m. V případě začátku výstavby kabelovek úseku MO (Moravská Ostrava) se můžeme setkat i s kabelovými studnami, které jsou stavebně odlišné, než ty které se později stavebně ustálily (posunutím vstupního otvoru do rohu) na úsecích Opava, Králíky východ/západ, Bratislava a Komárno, kde byla kabelová síť také ve výstavbě. V archívu se dochovaly předběžné stavební plány a mapy Trutnova, Náchodu a jižní Moravy. Za zmínku také stojí, že kabelové objekty měly požadovanou krychelnou pevnost betonu 450 kg/cm2.
Vojenská správa tehdy vyprojektovala celkem tři typy kabelových objektů, později se setkáváme také s podtypy, které měly třeba jinou sílu stěn a to dle umístění v terénu a různých podmínkách, jako například ve skalnatém podloží, v místech s vysokou hladinou spodní vody apod.
Kabelová komora typu „A“
vstupuje se do ní z boku ocelovými dveřmi, používala se u svažitého terénu. Jediná nalezená komora tohoto druhu se nachází ve svahu nedaleko tvrze Smolkov, na Opavsku. Komora má půdorysné rozměry 325 cm x 550 cm, za ocelovými pancéřovými dveřmi se nachází chodbička do tvaru písmena L, samotná kabelová místnost je ještě oddělena jedněmi plechovými dvoukřídlými dveřmi. V kabelové místnosti nalezneme na stěně dvě železné konzoly na uchycení rozvaděčů a přepínačů a dále 4 kabelové prostupy, pro připojení kabelu skrz stěnu KK. KK bývají po vnějším obvodu ještě zesílené kamennou rovnaninou a hydroizolací ve formě asfaltové vrstvy. V současné době jsou tyto raritní vstupní dveře a plechové dvoukřídlé neznámo kde.
Kabelová komora typu „B“
nejčastěji používaný typ. Nejčastěji bývá zarovnána, co nejvíce s terénem, při hledání lze vidět jen ocelolitinový poklop nebo vodící železa pro polní vedení. Samotná KK je obložena kamennou rovnaninou, podobně jako typ „A“. Stavba je řešena do tvaru písmene L, rozměry 550 cm x 550 cm, hloubka asi 3,5 m do země. Vstupuje se do ní ocelolitinovým poklopem, eventuelně druhým kuželovitým poklopem proti vodě a stoupacími železy šikmě ve stěně. Kabelová místnost je opět od vstupu, jako typ „A“ oddělena dvoukřídlými plechovými dveřmi na zámek. V kabelové místnosti nalezneme na stěně dvě železné konzoly na uchycení rozvaděčů a přepínačů a 4 kabelové prostupy. U tvrzí je napojení kabelové komory řešeno provrtanou pažnici (trubkou) do podzemí tvrze, kde se nachází tzv. spodní kabelová komora, která je vlastně jen taková menší místnůstka a dále s ní vedou kabely, tam kam jsou potřeba.
Kabelová studna typu „C“
je nejméně odolný typ kabelových objektů, a je použit tam, kde nehrozí přímé ostřelování nepřátelskou palbou, tj. na spojovacích osách, na druhé příčce a u polních pozorovatelen, většinou na odvracené straně kopce, aby ji nebylo vidět. Kabelová studna je obdélníková „šachtice“ vnějších rozměru 210 cm x 160 cm, s vnitřním prostorem 160 cm na výšku, zapuštěná zcela, co nejvíce do země. Vstup zajišťoval ocelolitinový poklop, dále pak druhý poklop proti vodě a stupačky z oceli. Proti komorám jsou stupačky vedeny rovně na stěně, né v rohu. V kabelové místnosti nalezneme na stěně dvě železné konzoly na uchycení rozvaděčů a přepínačů a 4 kabelové prostupy, podobně jako u kabelových komor. Kabelová studna, stejně jako komory bývají zesíleny kamennou rovnaninou.
Ocelolitinové vstupní poklopy u kabelovek rozlišujeme dva, čtvercový nebo kulatý. Většinou, co se podařilo nalézt, tak se v hojné míře objevují kulaté. Poklopy byly zajištěny, proti otevření číslicovým zámkem firmy Tresoria, který byl umístěn na vnitřní straně poklopu a měl přes milion čitelných kombinací. Jednotlivé díry zámku (díra zámku byla do kužele), chránila také zvláštní kabelová krytka, která se našroubovala do díry poklopu a ještě se uzamkla visacím zámkem. Poklopy, byly také jištěny vnitřním zubem, proti nechtěnému vyražení z pantu, když byly uzavřené. Než se dodaly tyto číslové heslové zámky, byly kabelové objekty uzavřeny provizorními zámky.
Pokud hovoříme o kabelové sítí úseku „MO“ (Moravská Ostrava), dalo by se říci, že hranice úseku končí v roklích pod dělostřeleckou tvrzí Smolkov na Opavsku. První příčka začíná východně za Bohumínem, dále pak obtáčí Bohumín jižním směrem, vede přes Antošovice – Koblov – Černý les – Markvartovice – Darkovičky – Kozmice – Jilešovice a končí v prudkých roklích pod tvrzí Smolkov, kde se dále napojuje směrem na opavský úsek. Druhá příčka vede jižně po spojovací ose přes Rychvald, těsně před Petřvaldem se stáčí směr na Heřmanice, Hladnov, Muglinov a vede k soutoku řeky Odry a Ostravice a pak pokračuje podél řeky Odry k soutoku s řekou Opavou, dále přes Třebovice – Porubu – Krásné Pole – Dolní Lhotu – Horní Lhotu – Velkou Polom – tvrz Smolkov. Spojovací osy mezi první a druhou příčkou vedou jižně od Hlučína, k soutoku řek Opavy a Odry, další pak z Černého lesa u Antošovic, k soutoku Odry a Ostravice a další se nachází jižně od Bohumína k hranici měst Rychvald /Petřvald. Pro dokonalý přehled, viz přiložená mapka. Dá se říci, že kabelová síť byla v tomto úseku nejvíce dokončená v celém systému opevnění, včetně funkčnosti.
Kabelová síť úseku „O“ nebo taky někdy „OP“ (Opava) se na napojuje na úsek „MO“ pod tvrzí Smolkov, kabelovou komorou číslo 35/I a dále pak pokračuje přes Hrabyň, do údolí řeky Ohrozima, kde je u KS 38/I odbočka na plánované VS velitele praporu III/4. Dále pak trasa pokračuje západním směrem, kde u KS 43/I je odbočka k objektu OP-S 6 a pak dále pokračuje mezi Raduní a Komárovem, až ke KK 52/I. Od ní vede severovýchodním směrem napojení třemi KS na tzv. Opavskou příčku, která obtáčí Opavu severním směrem, pod objekty těžkého opevnění OP-S 9-22 a tato příčka se potom opět napojuje na I. příčku, která pokračuje od KK 52/I jižně pod Opavou, s menší odbočkou u KK 55/I na Otickou sopku, dále na plánovanou KK 62/I ve Štěbořicích a dále do prostoru plánované tvrze Šibenice, která byla ve výstavbě. Kabelová síť nebyla na Opavsku plně dokončena, kvůli německému obsazení Sudet. Jsou, známe stavy výstavby k 1. 9. 1938, další se v archívech nepodařilo zatím dohledat. Poslední fyzicky nalezenou KK na Opavsku je KK 5921, která spojovala objekty OP-S 23 a 25. U ostatních kabelových objektů, dle diagramu výstavby se dá předpokládat, že některé byly v rané přípravě výstavby, jako výkop, připravené bednění apod. Samozřejmě proběhly pokusy nepostavené kabelovky dohledat v terénu, ale nepodařilo se tam najít vůbec nic, kromě jedné větší jámy, nedaleko plánované pozice KK 6221.
První významnější pokusy zmapovat tuto neznámou část čsl. opevnění se objevují kolem roku 2003, kdy několik lidí kolem serveru opevneni.cz začíná do této databáze přidávat jednotlivé objekty, hledat je dle map, nepříliš dobré kvality, fotit a zaměřovat GPS pozice. Během několika let dochází k vytvoření samotné sekce kabelové objekty a přidávat je do nějakého systému, jak byly propojené, dle čísel je pohodlnější a přehlednější. V pozdějších létech dochází ke spuštění mapy opevnění, do které jsou zanášeny veškeré věci, co se týče opevnění a člověk si může udělat celkový přehled, jak by asi celý tento opevňovací systém vypadal, včetně vedení kabelové sítě na mapě, třeba jak to vede přes Ostravu. Zhruba kolem roku 2009 dochází k nalezení katastrálních map kabelové sítě úseku Moravská Ostrava a Opava, i dalších věcí, ve vojenském archívu v Praze a následné hledání v terénu je už jen velká radost, když se cca po 70 létech povede kabelovku nalézt a zaměřit, dle starých map. Roky běží a v roce 2013 dochází k tomu, že se dá prohlásit, že kabelová síť úseku MO a OP je kompletně nalezena a zaměřená. Důležité je však vědět, že kromě asi dvou objektů, kdy jeden je na soukromém pozemku a majitele je trochu obtížnější zastihnout, ví se kde je, s přesností na jeden metr a ještě jedné KS na Opavsku, která je dosti zasypána a poloha je trochu složitější určit.
Při hledání kabelové sítě v prostoru bývalé ČSR se podařilo nalézt několik zajímavých a do té doby neznámých součástí kabelové sítě. Jedná se především o kabelovou svorkovnici, která byla v rozvodné krabici v kabelových studnách a komorách, dále kuželovité „Isolační víko proti vodě“, které bylo umístění ve vstupu do kabelovek.
V oblasti Ostravy a Opavy se podařilo jednomu kolegovi nalézt „Víčko na klíčový otvor se závěrným šroubem“, jak přesněji tento název zní, jedna se vlastně o krytku otvoru, kde se strkal heslový číselný klíč, na otevření kabelových poklopů. Další věc co se zde podařila nalézt je ještě jedna svorkovnice, která byla více jak 70 let v podzemní části kasáren v Koblově, na kraji Černého lesa a sloužila patrně tehdy k připojení kasárenských baráků na kabelovou síť, která vede nedaleko. Jednoho podvečera se nám také podařilo s kolegou nalézt kabelový mezník, který vyznačoval v terénu vedení kabelových tras a položení kabelů. Těchto kabelových mezníku je celá řada, jenže tenhle byl jiný, byl totiž označen barvou a číslem a to cca 70 let, kdy z jiných patníku kolem Ostravy tato barva za ty roky již zmizela. Tehdy jsme ani netušili, že je i v tomto nějaký systém, v pozdějších letech se mi podařilo ve vojenském archívu nalézt i číslo tohoto patníku a také to, co jednotlivé čísla znamenají, včetně zákresu na mapce.
Koncem roku 2012 jsem na internetu spustil svůj web, který jsem následně cca v roce 2017 přejmenoval na opevnovani.cz a který se měl zabývat jen kabelovou síti a seznámit čtenáře s informacemi, které se takzvaně nikam nevejdou, mít především obsah podle sebe a vše plně pod kontrolou. Původní myšlenka se zdravě zvrtla v to, že jsem postupně na něj začal i přidávat věci, kterým jsem se do té doby věnoval spíše okrajově a to mapováním různých krytů, pozorovatelen, podzemních systému, Civilní obraně a dalším věcem, které se točí kolem fortifikaci. Jak šel čas, tak se z toho stala celkem zajímavá sbírka věcí, ať už u nás, v Polsku, na Slovensku a také v Norsku a Dánsku, kde jsem dříve jezdil zmapovat a zdokumentovat bunkry Atlantického valu. Velký podíl na obsahu webu mají také mi čtenáři, kterým bych chtěl tímto poděkovat, že se podílí na tvorbě obsahu a někdy mi také zasílají tipy, kde se co nachází a rádi by s tím seznámili ostatní.
Další rozšiřující informace a hlavně množství fotografii ke kabelové síti, lze nalézt na výše uvedených webech. Můj web má nepravidelnou aktualizaci a to podle toho, co se kdy objeví, v poslední době se kabelové síti na Ostravsku už moc nevěnuji, jelikož je zmapovaná a svou pozornost soustředím trochu jiným směrem. Výhledově je v plánu napsat o této problematice knihu, pokud se někdy přinutím a kde by se veškeré věci, které se mě a mým kolegům za ty roky podařilo nashromáždit, daly tak nějak do kupy, protože kniha o této problematice na trhu chybí a byla by to pocta i těm, kteří se na hledání a výstavbě tohoto velkého díla na Ostravsku, Opavsku, Králicku, Bratislavě a Komárnu podíleli.
Petr „Jersey98“ Bělošický, 2021