Hlavní telefonní spojení mezi objekty těžkého opevnění, tvrzemi, stanovišti velitele a pozorovatelnami zajišťovala zemní kabelová sít. Kabelová síť je konstruována tak, že ve vzdálenosti zhruba 0,5 km až 2,5 km za sruby těžkého opevnění, se táhne téměř rovnoběžně I. příčka kabelových objektů (dále jen KO) a od ní dále ve vzdálenosti 2,5 km až 5 km se táhne II.příčka. Po určitých vzdálenostech se tyto dvě linie příček propojovaly, tzv. spojovacími osami. Kabelovými objekty byly nejčastěji spojeny přímým vedením kabelu, avšak bylo využíváno celé řady místních terénních podmínek: taženi kabelů v údolích, podél cest, pod vodou, pod cestou, i v bažině apod. Zajímavostí je, že když se objekty zaměří v terénu GPS a následně zanesou do elektronické mapy, můžeme se setkat se zvláštním jevem, kdy vidíme v naprosté přímce 5-6 KO v prostoru 6 km, za sebou. Přitom, jsou mezi jednotlivými objekty velice strmé rokle.
Hloubka kladení kabelu do země se pohybuje obecně ve vzdálenosti 300 m od objektu do 3 m, v méně ohrožených úsecích stačí hloubka 2 m a bezpečných úsecích 1 m. Kabel se pokládal do předem, většinou ručně vyhloubených rýh vlnovitě do pískového lože, zakrytý cihlami a následně zásypem hlíny. Vedený kabel se před jednotlivým kabelovým objektem stočil a byl vyveden jedním ze čtyř prostupu do kabelové místnosti a byl následně zapojen.
Kabelové trasy se v terénu vyznačovaly železobetonovými patníky, které byly popsány barvou a systematicky číslovány a označeny. Později se na kabelových patnících objevují i vysekaná písmena, na Ostravsku „M“.
Některé KO, mají i své odvodnění a to dokonce až 94 m. V případě začátku úseku MO se můžeme setkat i s kabelovými studnami, které jsou stavebně odlišné, než ty které se později stavebně ustálily(posunutím vstupního otvoru do rohu u kabelových studních) na úsecích OP, K a R a případně Ko.
Pro křížení jednotlivých kabelových tras se používaly obecně tři typy kabelových objektů:
Kabelová komora typu „A“
vstupuje se do ní z boku ocelovými dveřmi, používala se u svažitého terénu. Jediná nalezená komora tohoto druhu se nachází ve svahu nedaleko tvrze Smolkov, na Opavsku. Komora má půdorysné rozměry 325 cm x 550 cm, za ocelovými panceřovými dveřmi se nachází chodbička do tvaru písmena L, samotná kabelová místnost je ještě oddělena jedněmi plechovými dvoukřídlými dveřmi. V kabelové místnosti nalezneme na stěně dvě železné konzoly na uchycení rozvaděčů a přepínačů a dále 4 kabelové prostupy, pro připojení kabelu skrz stěnu KK. KK bývá po vnějším obvodu ještě zesílená kamennou rovnaninou.
Kabelová komora typ „B“
nejčastěji používaný typ. Nejčastěji bývá zarovnána, co nejvíce s terénem, při hledání lze vidět jen ocelolitinový poklop nebo vodící železa pro polní vedení. Samotná KK je obložena kamennou rovnaninou, podobně jako typ „A“. Stavba je řešena do tvaru písmene L, rozměry 550 cm x 550 cm, hloubka asi 3,5 m do země. Vstupuje se do ní ocelolitinovým poklopem, event. druhým kuželovitým poklopem proti vodě a stoupacími železy šikmě ve stěně. Kabelová místnost je opět od vstupu, jako typ „A“ oddělena dvoukřídlými plechovými dveřmi na zámek. V kabelové místnosti nalezneme na stěně dvě železné konzoly na uchycení rozvaděčů a přepínačů a 4 kabelové prostupy. U tvrzí je napojení kabelové komory řešeno provrtanou pažnici do podzemí tvrze, kde se nachází tzv. spodní kabelová komora, která je vlastně jen taková menší místnůstka.
Kabelová studna typ „C“
je nejméně odolný typ KO, a je použit tam, kde nehrozí přímé ostřelování nepřátelskou palbou, tj.na spojovacích osách, na druhé příčce a u polních pozorovatelen, většinou na odvracené straně kopce, aby ji nebylo vidět. Kabelová studna je obdélníková „šachtice“ vnějších rozměru 210 cm x 160 cm, s vnitřním prostorem 160 cm na výšku, zapuštěná zcela, co nejvíce do země. Vstup zajišťoval ocelolitinový poklop, dále pak druhý poklop proti vodě a stupačky z oceli. Proti komorám jsou stupačky vedeny rovně na stěně, ne v rohu. V kabelové místnosti nalezneme na stěně dvě železné konzoly na uchycení rozvaděčů a přepínačů a 4 kabelové prostupy, podobně jako u kabelových komor. Kabelová studna, stejně jako komory bývají zesíleny kamennou rovnaninou.
Ocelolitinové vstupní poklopy u KO rozlišujeme dva, čtvercový nebo kulatý typ. Většinou, co se podařilo nalézti, tak se v hojné míře objevují kulaté. Poklopy byly zajištěny, proti otevření číslicovým zámkem firmy Tresoria, který byl umístěn na vnitřní straně poklopu. Jednotlivé díry zámku (díra zámku byla do kužele), chránila také zvláštní kabelová krytka, která se našroubovala do díry poklopu a ještě se uzamkla visacím zámkem. Poklopy, byly také jištěny vnitřním zubem, proti nechtěnému vyražení z pantu.
Pokud hovoříme o kabelové sítí úseku „MO“ (Moravská Ostrava), dalo by se říci, že hranice úseku končí v roklích pod tvrzí Smolkov na Opavsku. První příčka začíná východně za Bohumínem, dále pak obtáčí Bohumín jižním směrem, vede přes Antošovice-Černý les-Markvartovice-Darkovičky-Kozmice-Jilešovice a končí v prudkých roklích pod tvrzí Smolkov, kde se dále napojuje směrem na Opavu. Druhá příčka vede jižně po spojovací ose přes Rychvald, těsně před Petřvaldem stáčí směr na Heřmanice, Muglinov a vede k soutoku řeky Odry a Ostravice a pak pokračuje podél řeky Odry k soutoku s řekou Opavou, dále přes Třebovice-Krásné Pole-D.Lhotu-H.Lhotu-Velkou Polom-tvrz Smolkov. Spojovací osy první a druhé příčky vedou jižně od Hlučína, k soutoku řek Opavy a Odry, další pak z Černého lesa u Antošovic k soutoku Odry a Ostravice a další se nachází jižně od Bohumína k hranici měst Rychvald /Petřvald.
Kabelová síť úseku „O“ nebo taky někdy „OP“ (Opava) se na napojuje na úsek „MO“ pod tvrzí Smolkov, kabelovou komorou číslo 35/I a dále pak pokračuje přes Hrabyň, do údolí řeky Obrozima, kde je u KS 38/I odbočka na plánované VS velitele praporu III/4. Dále pak trasa pokračuje západním směrem, kde u KS 43/I je odbočka k objektu OP-S 6 a pak dále pokračuje mezi Raduní a Komárovém, až ke KK 52/I. Od ní vede severovýchodním směrem napojení třemi KS na tzv. Opavskou příčku, která obtáčí Opavu severním směrem, pod objekty těžkého opevnění OP-S 9-22 a tato příčka se potom opět napojuje na I. příčku, která pokračuje od KK 52/I jižně pod Opavou, s menší odbočkou u KK 55/I na Otickou sopku, dále na plánovanou KK 62/I ve Štebořicích. Kabelová síť nebyla na Opavsku plně dokončena, kvůli německému obsazení Sudet. Jsou, známe stavy výstavby k 1. 9. 1938, další se v archívech nepodařilo zatím dohledat. Poslední fyzicky nalezenou KK je KK 5921, která spojovala objekty OP-S 23-25. Dle diagramu výstavby mělo být ještě postaveno asi 50% KK 59/I (nepodařilo se nám ji nalézt), na kterou byla KK 5921 napojena. Podle diagramu nebyly k 1. 9. 1938 ve výstavbě objekty 58, 60, 61, 6121, 62, 6221 a odbočka na Otickou sopku 5521-5523.
Použité podklady a informace:
– vlastní průzkum a poznatky z let 2004-2013
– poděkování M.Urbanovi, M.Varyšovi, P.Vašatovi, Petru Adamusovi a Pavlu Holzknechtovi
– M.Rucki, M.Hejda, J.Durčák, L.Rybenský ml., V.Konečný, KVH Bohumín : Opevnění IV.sboru: část 2. Bohumínský stavební podúsek
– J. Durčák, O.Gregar: Pohraniční opevnění na Opavsku a Bruntálsku
– výkresy VÚA-VHA Praha, fond ŽSV