Při dřívějších cestách na Slovensko, když jsem projížděl hraničním přechodem z ČR, směrem na Púchov, mé cvičené oko zaujaly tyto betonové kvádry, které jsem už dříve někde viděl. Později jsem si k tomu něco dohledal, prozkoumal okolí přes letecké a historické mapy na internetu, s tím že se tam někdy zastavím, to jsem ještě netušil, že se k tomu dostanu asi za 3 roky, přes to, co se kolem nás, posledních pár let, děje.
Jde o betonové kvádry nebo kostky, které měly koncem války pozdržet, či trochu zastavit valící se spojenecké armády, hlavně Rudou armádu. Měly by patřit do souvislého opevnění, od Jaderského moře, po moře Baltské. Tyto překážky jsou k nalezení na různých místech na Slovensku, v mých zmapovaných lokalitách se jedná o prostor směrem na Rajecké Teplice, patrně i v obci Krásno nad Kysucou v bývalém železničním náspu a přes cestu Makov – Bytča a ještě jedno, přes kopec od Púchova. Je v plánu se tam někdy vydat, dle situace, času a prověřit to, případně to zadokumentovat.
V prostoru, který zde popisuji, se dříve jednalo o souvislou řadu betonových kostek, zhruba 416 metrů dlouhou, které začínaly u cesty, v dřívější obci Vieska Bezdedov, dnes městské části města Púchov a končily kousek za kolejemi železnice, vedoucí do dnešní České republiky. Podle informací, získaných od místních pamětníku, je stavěli Němci, včetně obyvatel obcí z širokého okolí. V pozdějších letech byla řada překážky zničená, či některé kostky přesunuty, jelikož většina z nich procházela přes pozdější parcely rodinných domů a zahrad. Do dnešních dnů se ale jich dochovalo, i tak, docela hodně. Dle historek od místních zkoušeli jednu kostku vykopat a přemístit jinam, po naložení na auto, jim výrazně sedlo k zemi a moc se nerozjelo.
Kostky jsou zhruba 2 metry vysoké, přibližně taky tak dlouhé, odhadem cca více než 180 cm a je jich několik v řadě za sebou, kdy kopírují vlastně terén, na kterém stojí. U cesty, kde jsem si jich dříve všiml a prvně zaparkoval auto, jsou dvě kostky ještě za samotnou řadou, myšleno od očekávaného vpádu nepřítele. Dle informací pamětníka, dále za hlavní cestou na druhou stranu nepokračují. Po několika zachovalých metrech v řadě od cesty je jedna zničená, včetně asi 160 metrového úseku, jelikož následně linie pokračuje přes místní pozemky rodinných domů. Při bližším pohledu na nejbližší zničenou kostku si lze všimnout, že v několika místech se nachází nepatrné armování, či nějaké dráty a kovové součásti nebo to, co se za armovaní dá považovat, s velmi malým průměrem, které je jen u okrajů a které ani nemá žádnou pořádnou strukturu a konstrukci. Za posledním domem, kdy byly na parcelách kostky odstraněny (jestli je tomu 100% tak, jsem nezjišťoval), dále překážky opět pokračují k řece a směrem ke vzdálené železnici. Místní zajímavost je i ta, že několik kusů odstraněných bloků tvoří panoráma okolí místního dětského hřiště, což se mi hodně líbilo.
Vydal jsem se tedy z druhé strany řeky, podél kolejí, kde přístup byl dostupnější a také jich byla většina v hodně dobrém stavu. Již z dálky, než jsem se k nim přiblížil, to vypadalo velice dobře. Když jsem dorazil na jejich úroveň, tak jsem si všiml hodně velkého zkoseného bloku, který byl těsně u kolejí, blíže jsem jej nezkoumal, byl v hodně prudkém srázu, silně zarostlý a ani jsem nešel dále za koleje. Od tohoto většího bloku jsem se vydal opačným směrem k řece a dětskému hřišti z druhé strany. Dle map a okolní situace, byly někdy po roce 2000 další bloky odstraněny, jelikož na dřívějších mapách jsou vidět, ale reálně fyzicky chybí, patrně kvůli vjezdu zemědělské techniky. Po několika metrech z pole překážky přecházejí směrem do lesíku a království náletových dřevin, kdy začínají být obrostlé popínavými rostlinami a v podstatě začínají mizet v rostoucí vegetaci. Naštěstí, při přicházejícímu podzimu a zklidnění vegetace, jsou docela dost viditelné. Za zmínku stojí i to, že mezi několika z nich si místní chataři udělali menší a stylové posezení, včetně místa, kde se mohou vyblbnout i děti. Následně když jsem dorazil z druhé strany k řece, čekal jsem, že překážka prochází nějak zajímavě stavebně přes ni, ale po kostkách nebylo široko ani vidu. Podobný jev jsem viděl i u kempu Slnečné skály, kousek pod Žilinou, kde v řece nebylo také nic.
